Každý to vnímá jinak – ten moment, kdy si řekne: začnu hubnout, začnu sportovat. Někomu stačí, že se jeho běžná váha zvýší o 150 g, někoho vyburcují nedopnuté kalhoty a někdo to pochopí až na JIPce. Je to jen náš pocit a nikdo nám nemůže říkat: Hele měl/měla bys něco dělat, vypadáš jak pašík a brunátníš, když vylezeš tři schody…  Co je komu do toho, já si můžu vypadat, jak chci a brunátnět si, kdy chci, je to moje věc. Ať jsou hubené modelky. Tak!

Ano, někdo se nenechá kultem hubenosti, který nám teď vládne, vůbec rozhodit. A má pravdu. Být hubený není žádné terno – kosti chrastí a nic z toho. Člověka by mělo rozhodit to, že není v kondici, čili jeho nadváha už je taková, že ho nějakým způsobem omezuje. I když tedy takhle – i štíhlí a hubení lidé nemusí být vůbec v kondici. Věřím, že je spousta hubených holek/kluků, co nemají svaly a doběhnout autobus by jim zřejmě dalo pořádně zabrat. Jak tedy poznám, že jsem na tom se svou kondicí špatně a že bych tedy eventuelně měla/měl začít něco dělat?

Postupně budeme odkrývat jednotlivé kamínky mozaiky, ze kterých se naše kondice skládá. Zatím jen takový výchozí test: měření srdečního tepu,  neboli tepové frekvence. Čím rychleji nám totiž srdce tluče, tím hůř. Samozřejmě mám na mysli klidovou tepovou frekvenci. To je ta, co si jí změříte ráno po probuzení, ještě než začnete pobíhat po bytě.

Jak měřit: Nelépe celou jednu minutu počítejte údery srdce přiložením prstů na zápěstí. Pokud vlastníte sporttester, je to mnohem jednodušší.

Až se změříte, koukněte, kam asi tak spadáte:

1.       Nesportovec, kuřák: 80-110 tep/min.

2.       Průměrná fyzická kondice: 60-85 tep/min.

3.       Dobrá fyzická kondice: 50-60 tep/min.

4.       Profesionální sportovec: 30-60 tep/min.

A jestli vám vyšla jednička a dvojka, začněte raději něco dělat…

P.S. Ehm, kdyby to někoho zajímalo, tak já se pohybuji od 48 do 51.. ;o)