O svátcích jsem řešila dvě věci: jak přežít vlekoucí se střevní chřipku, a co všechno by se dalo podniknout v rámci tohoto projektu. Dumala jsem: Soustředění, to je sice hezká věc, ale vidět se jen občas a jen s někým, to je příliš málo. Samozřejmě vím, že kdo chce víc, nemá nic, ale nedalo mi to a víc a víc jsem se nořila do pavučinky svých plánů. Ty cestičky byly velmi klikaté, ale vedly k jednomu bodu: najít prostory pro klub! K čemu klub? V klubu se toho dá vyvádět spousty. Třeba si zacvičit, poslechnout si nějakou přednášku, povídat si nad kafem, vyměňovat si zkušenosti, nebo uspořádat burzu přebytečných běžeckých triček. A tak jsem začala pátrat ve svém okolí po místu, kde bychom se – my ženy, mohly scházet. A našli! Našli, moji milí rádcové....

K myšlence věnovat se seniorkám mě dovedla Sylva, instruktorka NW, která měla svůj přednáškový blok na našich soustředěních. Vitální dáma po šedesátce, která na jedné z přednášek pronesla větu: Kdyby lékaři předepisovali lidem hůlky místo hůlky, udělali by lépe. Semínko bylo zaseto. Začala ve mě klíčit myšlenka se seniorkám věnovat, rozhýbat je, uspořádat pro ně cvičení i soustředění. Stáří – to vlastní stáří, začíná teprve po 75 roku našeho života. Bohužel spousta lidí si myslí, že stáří začíná ve chvíli, kdy nemůže najít brýle, a tak přestanou cokoliv podnikat, rezignují jak na svůj vzhled, tak na své duchovno i na fyzický stav těla někdy už s nástupem do důchodu (ne-li dříve). Pokrok v medicíně a výrazně lepší životní podmínky však vedou k tomu, že mnoho lidí pocítí...

Dnes jsem svůj projekt a své krásné nové stránky představila světu. Článek najdete na mém blogu.

Děkuji předem za Vaše podněty i připomínky. Neváhejte a napište mi. Vaše názory jsou cenné podněty k neustálému zlepšování mých akcí. Navíc jakákoliv pochvala od spokojeného zákazníka je nejlepší odměnou mé práce.

Spustila jsem svou novou internetovou prezentaci, na které Vás budu informovat o akcích, které připravuji.